Jak lépe porozumět sobě a svému vztahu pomocí teorie citové vazby

„Jsme formování a přetváření těmi, kteří nás milují, a přestože láska může pominout, jsme stále jejich dílem, ať dobrým nebo špatným“. Francois Mauriac

To, jak se k nám chovali naši rodiče, do velké míry ovlivňuje, jak se chováme v dalších partnerských vztazích. K lepšímu pochopení toho, jak to funguje nám pomůže psychologická teorie citové vazby. 

Teorie citového pouta neboli attachementu říká, že dítě v prvních měsících a letech svého života potřebuje péči jedné a té stejné blízké osoby (nejčastěji matky), která vhodně reaguje na jeho potřeby. Jen tak bude sebe samo vnímat jako dobré a láskyhodné, bude toužit po blízkosti jiných lidí a svět pro něj bude bezpečné místo k životu (Levine, Heller, 2010).

Pokud však pečující osoba není dítěti schopna zajistit psychickou a fyzickou blízkost a pocit bezpečí, jeho vývoj bude narušen. Bude se snažit vyhýbat blízkosti jiných lidí, například nebude schopen navazovat v dospělosti déletrvající intimní vztahy nebo se bude neustále bát, že ho partner/ka opustí. 

Podle toho, jak empaticky reagovali naši rodiče na to, co potřebujeme, odnášíme si do života 4 typy citového připoutání. Jejich pochopení nám pomůže ve vztahu si lépe porozumět a pochopit některé vzorce chování. A pokud jsme rodiči, pomůže nám to porozumět tomu, proč je důležité odpovídat empaticky na potřeby našich dětí. 

Typy citového pouta jsou následující:

• Jistý (bezpečný) attachement (50-60% lidí) – Vznikne, když rodič dítěti poskytoval blízkost a bezpečí. Dítě opakovaně zažívá, že všechny jeho potřeby budou naplněny a ví, že ti, kdo o něj pečují mu pomohou a podpoří je. Díky tomu si vytváří víru v to, že lidé jsou v  zásadě dobří, důvěryhodní a ochotní mu pomoci. Samo sebe vnímá jako dobré, láskyhodné, hodnotné a schopné. Svět je bezpečným a předvídatelným místem. V dospělosti dítě s jistou vazbou vstupuje do vztahů bez problémů, vytváří pevné a trvalé svazky.

Další 3 typy vazby jsou nejisté:

• Vyhýbavý typ citového pouta (15-20%) – Dítě si odnáší zkušenost, že rodič reaguje dobře jen pokud toho nechce příliš. Rodiče do jisté míry odmítají potřeby dítěte a to se tak naučí být nezávislé a starat se samo o sebe. Neumí pracovat s vlastními emocemi a má sklony potlačovat své pocity. Tyhle děti méně projevují své emoce a sebe sama. Své pocity maskují lhostejností a nezájmem. V dospělosti jsou nezávislí a drží si od svého partnera odstup. Mají obavu někoho si pustit k tělu.
• Úzkostný (ambivalentní) typ citového pouta (15-20%) – Rodiče lidí s tímto typem vazby jim nebyli  plně k dispozici. Nemohli se na ně spolehnout. Jsou frustrovaní, protože jejich psychické bezpečí bylo v dětství narušeno. Snažili se za každou cenu rodiče upoutat a mít jejich pozornost. Naučili se, že jejich rodič zareaguje pouze tehdy, budou-li hodně křičet a opakovaně se dožadovat toho, co chtějí. Do dospělosti si odnášejí urputnost, na kterou si navykli v dětství. Soustředí se na vztahy a obrovské množstí energie zaměřují na to, aby neztratili blízký vztah. I malé neshody je velmi trápí a neustále vyžadují ujištění, že je vše v pořádku a jsou milováni. Pokud ujištění nedostanou, propadají zoufalství.
• Dezorganizovaný (úzkostně-vyhýbavý) typ citového připoutání (5-10%) – Děti, které si odnášejí tento typ vazby zažily, že rodič, který má být zdrojem blízkosti a bezpečí, byl zároveň i ohrožením. Děti mohly zažít týrání nebo výrazné zanedbávání ze strany pečujících osob. Děti s tímto typem vazby čelí po celý život riziku vzniku duševních poruch (Hughes, 2017). Pravděpodobně navazují v dospělosti neuspokojivé vztahy. Drží si od jiných lidí odstup a cítí se v ohrožení. Sami sebe považují za špatné, nehodné lásky, nevěří lidem a svět je pro ně nebezpečné místo.

Pokud zjistíte, jaký typ vazby máte, můžete pak lépe pochopit některé situace ve vašem vztahu. Každá situace má totiž nějakou příčinu. A znalost citové vazby vašeho partnera/partnerky vám pomůže zase více pochopit ji/jeho.

Studuji psychologii a ve své bakalářské práci se zabývám souvislostí citové vazby se spokojeností v partnerství. Pokud tedy chcete zapřemýšlet nad tím, jakou vazbu máte a pomoci mi, budu moc vděčná za vyplnění dotazníku, zde – https://www.vyplnto.cz/databaze-dotazniku/souvislost-typu-citove-vazby/

Jako odměnu vám dám za váš čas 50 Kč na koupi knížek Milju ???? Protože ty vám taky zlepší váš vztah.

Jediná podmínka pro účast ve výzkumu je, že musíte být se svým partnerem/partnerkou minimálně 2 roky. 

Děkuji za váš čas a pokud si o citové vazbě budete chtít přečíst více a případně si i udělat vlastní test, tak si přečtěte knížku Citové pouto, teorie attachementu v partnerských vztazích od Amir Levine a Rachel Heller.

Literatura:

Bowlby, J. (2010). Vazba: Teorie kvality raných vztahů mezi matkou a dítětem.

Praha: Portál.

Levine, A, Heller, R. (2010). Attached: the new science of adult attachment and how it can help you find and keep love. New York: Jeremy P. Tarcher. 

Hughes, D. (2017): Budování citového pouta. Jak probouzet lásku v hluboce traumatizovaných dětech. Praha: Institut fyziologické socializace.