“Láska na první pohled je vzácná”. Rozhovor s psychoterapeutkou Markétou Šetinovou

Markéta je psychoterapeutka a socioložka, která se specializuje na práci se singles a partnerské vztahy mileniálů, zejména na první fáze vztahu. Na Oxfordu vystudovala sociologii a nyní se věnuje výzkumu na Univerzitě Karlově. Zajímá ji, jak technologie proměňují hledání partnera. Vede webináře o vztazích a najdete ji na webu www.modernilaska.cz

Váš výzkum se věnuje proměnám vztahů v dnešní době. Co se na vztazích v posledních letech mění a k čemu to vede?

Může se zdát, že láska je jenom jedna, ale realitou je, že v každé generaci vztahy prožíváme trochu jinak. Když si uděláme rychlý sociologický exkurz, tak vidíme, že ještě před pár stoletími bylo manželství hlavně ekonomickou smlouvou a až romantismus přinesl do partnerství velké emoce. Rodina se v tomto století přehoupla od rozšířené do nukleární, díky individualismu se single život stal novou normou a ve statistických číslech jsme svědky klesající porodnosti a sňatečnosti. Pokud se ale soustředíme jen na tady a teď, jsou z mého pohledu tři důležité změny, které ve srovnání s předchozí generací ovlivňují vztahy, především jejich začátek. Zaprvé digitalizace vztahů: seznamování i komunikace se přesouvá online, hlavně u mladých lidí. Za druhé se objevují nové formy vztahů, není tedy už jedna norma, jak „dělat“ vztah a každý si sám pro sebe musí vybrat. A zatřetí se zvýšily naše nároky na partnery.  

Když mluvíte o novách formách vztahů, co si pod tím můžeme představit? Jaké nové formy vztahů vznikají?

Když to zjednodušíme, ještě v předchozí generaci bylo vlastně jedinou akceptovatelnou možností heteresexuální manželství s dětmi. Nyní spolu lidé mohou žít bez manželství, rozhodnout se nemít děti, nebydlet spolu, mít vztah na dálku…běžné jsou i homosexuální vztahy nebo homosexuální zkušenosti. Ač okrajově, čím dál více lidí nějakým způsobem řeší svou sexualitu, ať už experimenty ve vztahu, nezávaznými vztahy, otevřenými vztahy, nebo se objevuje i polyamory, kdy mají transparentně vztahy s více lidmi. 

Jaké jsou nejčastější překážky k tomu najít pevný, dlouhodobý vztah?

Na toto hezky odpovídá Alain de Botton: problém je, když se single lidé mají rádi buď málo, a nebo moc. Pokud málo, nedokážou přijmout lásku někoho jiného, do seznamování nejdou a nebo navazují nezdravé vztahy odsouzené k zániku. Prostě to seznamování nějak sabotují, protože hluboko uvnitř moc nevěří, že si lásku zaslouží. Na opačném spektru jsou singles, kteří sami sebe vzali jako zlatý standard a k ostatním jsou velmi kritičtí. Jakmile má někdo něco jinak než oni, jakmile se odchýlí od jejich představ o ideálním partnerovi, do vztahu nejdou. Sice se aktivně seznamují, ale jejich neschopnost kompromisu a neochota přijmout lásku v její nedokonalosti dělá navázání vztahu skoro nemožným.  

Jak se lidé nejčastěji seznamují a kde by jste doporučila hledat potenciálního partnera/partnerku?

Seznamování se přesunulo převážně do online roviny. Sociologové ze Stanfordu minulý rok zveřejnili data, která ukazují, že nejvíc amerických párů se dnes seznámí přes internet. Pro Česko tyto výzkumy nemáme, ale usuzuji, že to bude hodně podobné. Nejrychleji rostoucí uživatelskou skupinou seznamek jsou mladí lidé mezi 15 – 30 lety, ale také senioři. A k těm doporučení – samozřejmě se všichni chceme seznámit offline. Ale pokud to nejde, tak určitě doporučuji seznamku, která zásadně rozšiřuje možnosti výběru partnera. Online seznamování má většinou špatnou reputaci, protože být na seznamce často není nic příjemného. Přesto je to dle všeho nejefektivnějším způsob, jak se seznámit.

Na co si dát v počáteční fázi vztahu pozor a podle čeho člověk pozná, že ten druhý je ten pravý/á?

Myslím, že je důležité vztah neuspěchat. Zaměřit se na opravdové konverzace a poznávat lidi offline. Budovat vztah  postupně, nechat lásku vzniknout třeba z přátelství. Na seznamkách to občas sekáme tak trochu jako Baťa cvičky. Jdeme na jedno rande s někým – nelíbí se jim, jdeme na další – nelíbí, další a tak to pokračuje dál. Láska na první pohled je ale strašně vzácná a často potřebujeme mít čas daného člověka poznat. Koneckonců postupně probíhá i přirozené seznamování.

Otázky, zda je to ten pravý nebo ta pravá ve smyslu „jsme si souzeni“ považuju spíš za vedlejší. Věřím, že kompatibilní jsme s docela hodně lidmi a že ten pravý vztah poznáme hlavně podle toho, že jsme oba ochotní do vztahu investovat, pracovat na něm a životní partnerství společně vytvořit.

Na vašem webu máte napsáno, že partnerství je více o dovednostech a práci než o štěstí a intuici. Jaké dovednosti tedy má člověk mít, aby vztah dobře fungoval?

Asi bych vyzdvihla sebereflexi, laskavost, zvídavost a trpělivost. Ale není jeden set kompetencí, který z nás zaručeně udělá skvělého partnera pro všechny. Myslím, že krása každého vztahu je společnou kompatibilitu vytvářet, tedy aktivně hledat cesty, jak spolu být spokojení.